Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Někdo by mohl říci, že jde o rychlokvašku vyhnanou monsterwebsajty typu myspace a youtube a do jisté míry by měl pravdu. Nutno ale vzápětí dodat, že u IWRESTLEDABEARONCE je pozornost, které se těší, naprosto zasloužená. Stylové mantinely, které vytyčují tvorbu těchto zvrhlíků z Louisiany jsou širší než delta Nilu do středozemního moře. Od technicky orientovaného grindcore se silným death corovým nánosem se dostáváme k pasážím, které silně koketují s alternativním rockováním, ambientem, velmi jiskrnou industriálně zavánějící elektronizací, jazzrockovými postupy a spoustou dalších méně nápadných žánrových odboček. Okrasnou třešničkou na dortu pak už je fakt, že kapela ukrývá ve svém středobodu ženu, jejíž hlasové možnosti jsou na CD téměř neuvěřitelné. Od hlubokých growlů, přes hektické intenzivní screamo masáže smyslů až k vyklidněným průzračným melodickým linkám, které místy zavánějí BJÖRK. Její hlas zní občas až neuveřitleně, a rozhodně si místy nebudete ani myslet, že podobným hrdlem může disponovat slečna, která na první pohled působí jako intelektuálnější verze Calamity Jane.
Motiv střídá motiv, změny jsou nenadálé, ale přitom zaranžované tak, že výsledek nebudí dojem účelově spatlaného marastu. Představte si žánrovou směs, která bude mít prvky PSYOPUS, GENGHIS TRON, GARBAGE, DILLINGER ESCAPE PLAN a ARSONISTS GET ALL THE GIRLS a získáte kontury tváře, kterou tato deska má. IWRESTLEDABEARONCE představují to, co je mi na některých současných kapelách (tvořících nové trendy) velmi sympatické: technickou a šťavnatou smršť, která je navíc žánrově otevřená a dokáže touto otevřeností skvěle osvěžit materiál. Svým prvopočinem si „Medvídci“ vysloužili zájem snad všech, kteří sledují čerstvé hudební pochutiny v extrémní hudbě a nová deska, která je již na světě, se bude muset opravdu mnoho snažit, aby dokázala přeskočit nastavenou laťku. U mne zatím po prvních několika zběžných posleších za prvotinou o nějakou tu koňskou délku zaostává.
Rozsáhlá paleta žánrů, která jde od technicky orientovaného grindcore se silným death corovým nánosem přes alternativní rockování, ambient až k velmi jiskrné, industriálně zavánějící elektronizaci, jazzrockovým postupům a spoustě dalšího.
1. Ulrich Firelord: Breaker of Mountains
2. Alaskan Flounder Basket
3. Vlork: Mighty Wielder of Sheep
4. Still Jolly After All These Years
5. Corey Feldman Holocaust
6. Firelord Ulrich (Remix By Dada Yakuza)
Hned první skladba naznačuje, že u DEUS MORTEM se věci začínají měnit. Poláci posunuli svůj BM do čistějších a melodičtějších vod. Jistě, řízky se občas klepou nekompromisně, nicméně i tak je ústup do přijatelnějších sfér znát. Osobně mi to ale nevadí.
Jeden z nejvíce obskurních rituálů roku 2024. Lidé (?) okolo IMPETUOUS RITUAL / GRAVE UPHEAVAL vyrukovali s neotesaným black/death metalovým manifestem. Divokost, chaotičnost, ale zároveň i slušný skladatelský skill. Hudba dle mého gusta. Více za týden.
Timothée Chalamet sa vraj na place nechal oslovovať Bob; naučil sa hrať na gitaru a spievať ako Dylan. Film, pokrývajúci roky 1961-65, stojí na hereckom a hudobnom výkone hlavných hviezd (a na skvele zapracovaných piesňach). Inak sa do hĺbky príliš nejde.
Vtipné intro je naozaj iba začiatok skvelého zážitku, ktorý nám opäť pripravili odviazaní a radostní Švédi. Tento let do Taškentu je naozaj veľká paráda. Vzletné melódie, príjemná atmosféra - hodinka uletí ako nič. Opäť raz nesklamali!
První deska po návratu Bobby Lieblinga z vězení potvrzuje teze o starých psech a nových kousích. Pro alespoň s nějakou starší nahrávkou obeznámené jedince album moc novinek nepřinese, na druhou solidní standard temného rocku/doomu ze staré školy potěší.
Hitový generátor sice pořád pracuje, ale už se z něj bez pravidelné údržby trochu kouří. Švédové opět natahují stopáž až někam k jedné hodině a to se hlavně ke konci nahrávky už dost projevuje. Stále příjemný poslech, ale trhlinky se postupně zvětšují.
Pohrobci skvělých GLACIATION se vrací po dlouhé dekádě s půl hodinou obtížně zařaditelného post BM, který oproti původní kapele působí podstatně lyričtějším, křehčím dojmem. Zároveň je to opět výzva pro posluchače propracovat se do téhle fascinující vize.